Anotace: ..........

Žádné nástupiště lidí
Černé lebky, které berou azurové kvítí
Do dlaní svých
Jen kvítky vzpomínek tvých

Vzpomínky na štastná léta
S večerkou plnou srandy a radostí
Na vrbu vyschlou havran vzlétá
Vzhlíží s velkou nevinností

Tento vlak plný slz a loučení
Budoucnost štěstí zahyne
Kruté zacházení a mučení
Světlo ze srdcích pomine

zůstane vůbec něco krásného?
Jako domov za lipovou alejí
Za rozbřesku jasného
Zapomenu na cestu pekelnou kolejí

Naděje, co to vůbec znamená
Láska, čeká ještě na mě dívka, jenž miluji
Bude zmatená
Avšak jednou na stříbrné lodi s ní odpluji

Bude žít, budu žít já?
Na nejstrašnějším místě zvané peklo
Třeba jen pár vteřin života má
Padají mi slzy, když pozoruji, jak temno malé dítě odvleklo

Cesta skončí a pak přijde konec
Za černou bránou kde věže pekla vypouštějí svůj hněv
Zjevuje se mi bůh jednorožec
Ze zdí se ozývá děsivý řev

Kapitán lebek mává rukou svou
Ty tam, as ty zas tam
Ptám se, budu se svou rodinou
Než skončí svět a poslední kapky života zahynou

Hledím na nebe, již se mračí
Pláče jak oči mé
Má rodina před očima na poslední pochod kráčí
Přežiju? Čekají mě časy temné

Budu se modlit a v pekle přežívat
Dalších roků pár
I slupky brambor přežvýkat
Ty nakonec budou života dar

Zachránil nás prapory rudé
Přeživší bez radostně mávali
Jedno ráno pochmurné
Nás světla ze tmy vysvobodili

Žádný domov žádná rodina všichni pryč
Tam, kde jsem vyrůstal jen spálená tyč
Se křížem jenž dali, ti co unikly
Pro ty, jejichž životy v letech temna zanikly.

Publikoval(a): Mr.Lonely, 4.1.2016