Noční procházky
Noční procházky
Občas se květy přidávají k dlaním
to když se pohřbívají
pod lampou na nároží
V ulicích
kde se nikdo o nic nestará
a kde náhrobní kameny
lemují cestu místo růží
Tam občas ztrácím naději
jen potichu, tak, že to
zní jako sněhotání
Tam občas ztrácím
poslední prstýnek po babičce
ten zlatý kroužek sentimentu
a za trest vzdělané lásky.
Občas se ruce pokládají k nohám
to aby nikdo nepoznal
kde končí otisky a začínají stopy
Někdy se celá ulice srotí
jen aby viděla tu kavalérii hvězd
co vyjdou, když umře další básník
Tam většinou odplouvají
všechny mé spontánní city
a zůstává jenom nádech
úzkoprsého zoufalství
Tam většinou odtékají
všechny mé noční nářky
a zůstává němost srdce.
Publikoval(a):
Poutníček, 5.1.2016