Anotace: V překladu "Oheň lásky". Navzdory klasifikaci se nejedná o pouhou vizi zklamání, ale spíše o opakující se subjekivní fáze snění a zármutku, jež vedou k vlastnímu zničení Krásy Krásou.

Temno mračen kane v bol
a země v nářku vlažném,
v noci stinných aureol,
prahne slzným prašnem

Květy pláčem ováté,
svírají se chřadem,
Beznadějí nasáté
pomírají hladem

A v ten lítý déšť má lítost,
stéká proudem dokola,
Však přes hořké trýzně sytost
slepě plamen plápolá,

Žhne jím snivých lesů zkáza,
výkřik teskných údolí,
Žhne jím lučních zraků spása,
v dví jež nebe rozkolí

Žár leč doubrav popel roní,
Krvavých řek přetíná,
Světský azyl žalně pro ni
s rodným peklem prolíná

V tichých mlhách bloumám nyní,
Darmo krásy hledám kříže,
Mrtev, její duch mne viní,
vlastnímu 'bych stál již blíže

Abych v rakev lesů vstoupil,
padlých kmenů objal spoušť,
podél slunce hrobu bloudil,
Věčné noci vládne poušť

A přec dunou kráčím dál,
Krásy hledám dávný vzdech,
ni přelud, ni ideál,
a jen úsměv na tvých rtech

Publikoval(a): Aamuaurinko, 10.1.2016