Anotace: Strach, ten běžný, obyčejný, míváme občas všichni. Však bázeň, pocit malosti a nicoty je prokletím některých jedinců - bohužel.

Jsem bídný červ má paní,
nicotný a bezejmenný v davu.
Jak vysvětlit si mám tu,
že nebyl jsem já stvořen,
pro hrdinství, chrabrost, slávu.

Snad má duše bázlivá,
trestá sama sebe.
Malost svou si zazlívá
v domnění,
že nepatří jí láska,
něha, milosrdné nebe.

Duše má tam v nekonečnu,
vlídném lásky lůně.
Snad svoje místo také má,
leč tam já nedohlédnu.

V nocích temných, bezesných,
tu na tom světě širém,
kde jen lest a zrada přebývá.
Duše má ta bezejmenná,
pláče, stůně.

Smutkem nekonečným tiše skomírá....

Publikoval(a): Taren, 10.1.2016