Anotace: . . .

Ztratila jsem se
v slunečních hodinách

Procházím stínem
a cítím klid
Ve slunobraní mé potrhané sukně
se můžu schovat celá
i s pampeliškovým chmýřím
a svou starou houpačkou

Ztratila jsem se
v slunečních hodinách

Nikdy jsem se necítila
tak uplynule celá
rozpitá do všech koutů a hran papíru
nasáklá tmou i světlem
však přísně balancující
po černobílých linkách...

Ztratila jsem se
v slunečních hodinách

Pryč z příběhu
kde jsou všichni preventivně sami
ztratila jsem se
a už se nechci vracet
vrčení motorových světů je daleko
nikde ani zlatá kapka neonu

a už léta jsem neviděla
železné soudní oči.

Publikoval(a): Poutníček, 12.1.2016