Anotace: báseň o závisti

Duše černá povídá,
že druhým nic neříká.
Přesto tiše naslouchá,
jaké tajemství to rozlouská.

Všichni máme černou duši,
a proto nám to tolik sluší.
Tak co si budem naslouchat
když si můžem všechno vyčítat.

Úsměv, to je jenom maska
a hle, kdo je tahle kráska ?
No to je taková ta závist !
Závist ? Hmm, tu neznám,
ale já bych byla lepší !

Samozřejmě, všichni bychom byli lepší,
lepší než ti druzí.
A proč ? To je prosté,
nic nám není odporné a hnusné.
No fuj, fuj, fuj, to je hrozné.

Trvám na tom, že závist neznám,
masku, úsměv, duši černou nemám,
ale chci ti říct, že ti vítěství nikdy nedám.
To se raději cestou necestou, peklem vydám
a pěknou noční můru Tobě zchystám !

Já už se vážně bojím otevřít ty dveře,
snad to ani nemá důvod, snad to nemá vůbec nic,
ale jedno je jisté, všichni chtějí pořád víc !

Publikoval(a): Claire Tinkova, 12.1.2016