Anotace: Věnováno památce zesnulých

Drobounké chvění
mhouřivých očí
končí tvé snění,
Země se točí.

Co se ti zdálo?
Bylo toho málo!
Co tu je k smíchu?
Spáchání hříchu!

Člověk se krotí
k úsměvu pro ty,
kdo se nemohou
už nikdy smát.

Od letů do oblak
nemohou milovat,
a přece ještě znějí,
a přece se chvějí.

Od rozletů vakuem
za svým novým domovem
do hlubin vášní,
kde všechno zkrásní.

A ještě se chvějí
stálostí kamenů,
bez květin, motýlů,
vlnami věčnosti.

Publikoval(a): podnebný, 15.1.2016