Anotace: ...

Vždyť víš, že můj kraj jsou vršky a nestálé slunce,
pod pokrývkou dávno zapomenutých shledání
znovu se obracím ke knihám,
k vroucím myšlenkám,
které mi proudí prochladlým tělem.

Málo záleží, jestli je jaro nebo podzim,
v květech i listech dýchám Tvé jméno,
kdy každé písmeno je jedna vzpomínka,
horký výboj v mých prstech.

Stále si myslíš, že jsem básnířka,
která se rodí z jediné věty,
proto mi odpusť, že se jen rozhlížím
a po větru foukám cit, jemuž nerozumím.

Vždyť víš, že můj kraj jsou vršky a nestálé slunce,
dávno znáš mou tvář i rozmary,
mou slabost snad jednou zažehná čas;
a znovu se vrátím ke knihám,
k slunci, které mi proudí prochladlým tělem.

Publikoval(a): Lugilla, 21.1.2016