Anotace: Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?... Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

I.
Celý den pročítám staré zprávy v telefonu,
v níž čítal jsem o trápení dotyčné (ne)jmenované.
Mezi řádky písmen se slzou v oku tonu,
z naší realitní snad ne fikce níže podepsané.

Celý večer pročítám osud s nímž se v písmenech chvěla,
jen já tupá loutka sobecké sítě zaplaven sám sebou.
Trápí se pro mé štěstí a na své asi zapomněla,
přiznávám, tlukoty ve mě mne náhle zebou.

Trápí mě bolest z její duše jenž slyším křičet ze spaní,
a že to bolí! - Jako střela do komor jsou mé vrásky.
Já chtěl bych napravit to přes její ústa jenž mám na dlani,
byť mě to neomlouvá, jsem amatér v síni lásky.

Marně přeji si, aby to něco sevřelo čas na zástavu,
aby se zachvělo mé srdce a ty´s mohla si sáhnout.
Na to čeho mám tě ...plné srdce, plnou hlavu,
obě ruce - v davu - mé city do tebe vtáhnout
...promiň mi

II.

Básně věnované tobě sepisuji,
neumím to vyjádřit jinak než-li slovy,
Omlouvám se, že ...tě miluji

Jen slabým vánkem přeji si víc činů,
však prosil jsem všechny svaté i Bohy.
když v tvém srdci nesměle spočinu

Jen prosím tě, prosím - nás nezahazuj,
bušíme v sobě smutkem po doteku,
v předobrazu

Samotné loutky na nitkách štěstěny,
dychtím po smrti, když je ti do breku,
a házím ze smutku hrách na stěny.

Mé svědomí hryže se do polštářů,
když miluji a ty trápíš se z obav,
jediná z mých milostných čtenářů.

S anděly za zády jenž při tobě stojí,
jsme tady odteď pro sebe oba,
aby.... stalo se co nás oba (s)pojí.

III.

Zní...
ty ukryté city co v srdci mám,
potichu a přitom tak hrozně nahlas.
Jako labutí zpěvy nad úplňkem - rozplývám,
z ní...


Intermezzo

Tomu, se kterým procházím krajinou snění,
tomu, co má vůni koupelové pěny.
Tomu, jemuž kadeře vánek prsty češe,
tomu toužím věnovat zítřek i dnešek.

Tomu, jež se často budívá ze spaní,
tomu, kterého políbit bych chtěla (bez ptaní).
Tomu, v jehož blízkosti slabá jsem v kolenou,
přicházím k němu s hlavou mírně skloněnou.

Tomu, jehož jméno je tesané do skály,
připíjím, slyšíš? ....To cinkají poháry.
O něm - už v dávných kronikách je psáno,
s tím chci večer ulehat a vítat každé ráno.

IV.

Cítím jak jí to bolí,
když nejsem u ní.
Když si mě zvolí,
budu její vůní.

Budu...
její příčinou i následkem řešení,
posledním dechem z jejího těla,
její Múzou jež v srdci pramení,
akord G, kterým mi zazněla,
opora v každé její vteřině,
teplo, ukryté v peřině,
ten, který se o ní bude rvát,
ten, který jí má rád,
ten, který jsem,
ten, sen.

Který nechává si zdát,
kterého (snad) nechce se vzdát.
Ten, který jí způsobí, že se začne smát,
ten, který za ní bude pořád stát.
..Přísahám

V.

Mám jedno přání, s nímž chtěl bych dokázat co k tobě cítím,
to - jedno přání vložit do barev tvých oděvů.
Do barev s nimiž mé oči štěstím svítí,
zarytě zapsat to tvých milostných úsměvů.

Do tvého svědomí i do tvých vlasů,
bez výčitek do posledním písmen - jako tehdy ty PÍSMENA.
Létat nad labutím jezeře za jejich hlasu,
v úplňku šeptat miluji tě do tvého jména.

Být spolu spojeni v jediné přání tuším,
to stěží přeji si - být lampióny.
Jsi pro mě vším,
To přání - jsme MY.

...Už prosím neplakej



"Co to znamená ochočit?" "Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta..." "Vytvořit pouta?" "Ovšem," řekla liška. "Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji Tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mě jediným na světě a já zas pro tebe jedinou na světě..."

http://vojtechfisera.blog.idnes.cz/c/487485/lampiony.html

Publikoval(a): Vojtaaaaa, 28.1.2016