Sám sobě andělem
Sám sobě andělem
nebe se otevřelo
štěstím začal jsem plakat
záře oslepila kalné oči mé
po schodech z mlhovin
mlčky sestoupil anděl
byl sněhobílý a ruce měl sepnuté
dlouho jsme čekal
a teď v jeho přítomnosti jsem lichý slov
úžasem stal jsem se nehybným
říkám si, že je to sen
že procitnu a vše realita pohltí
společně s tvorem pochybným
došel ke mně
skrze svůj pohled navštívil mou duši
čas se v ten moment zastavil
chvěl jsem se
a cosi v mém nitru dělo se
jako by srdce mé do běla rozžhavil
po chvíli padl jsem na kolena
nebe stalo se opět jen nebem
a slaný déšť postavu bílou smyl
já byl tím andělem
sám v sobě hledal jsem odpuštění svých vin
doufám jen, že jako anděl jsem spravedlivým byl
Publikoval(a):
James Libustka, 18.10.2010