Anotace: věnováno všem, kteří si prošli chvílemi citové manipulace

Ta bolest a stesk víc mě než tobě sluší,
na křehkost tvé duše slibně spoléhám.
Dlaně mé náhle křik můj ve tmě tiší,
když křečím srdce zrazeného podléhám.

Hlas můj, který kdysi býval slýchán,
teď náhle tence zpívá písně vzdoru.
Vzduch zhořklý vlastním pláčem dýchám,
a slzy s rty suchými snoubí se bezesporu.

Publikoval(a): Felicis, 28.1.2016