Anotace: ...

Letmý pohled do tvých uhrančivých očí,
pokaždé se z toho až hlava zatočí.

Když úsměv odhalí malé vrásky na tváři,
mé oči zjihnou a blahem jakoby zazáří.

Až ústa tvá upřímně promluví,
duše má do slov se ponoří.

Ucítím v sobě to známé chvění,
snad nepůjde o pouhé denní snění.

Hlas tvůj zní jako píseň andělů,
vše poslouží svému hlavnímu účelu.

Ale bolavé obavy mnou zmítají,
skryté nitro se tě nyní bojí.

Prosím, již nic víc neříkej,
raději slova svá dobře uschovej.

Budu chtít utéct tvé osobě,
kvůli tomu nepodávej ruku zlobě.

Doufám, čas vše zcela zhojí.
A my? Kdo ví?

Publikoval(a): NIXI, 1.2.2016