Anotace: . . .

Napíšu tisíc básní o lásce
a pak je hodím rybám

Budu hrát mariáš s jemnými křídly octomilek
a dívat se na večer skrz sklenici vína
dýchat vzduch přímo z tvých plic a
cítit, jak čím dál tím víc žiju

Budu zpívat ukolébavky z dětství
ty máminy, i ty z osamělých strání
budu ti vyprávět o dřevě na mých oblíbených houpačkách
a zvuku potoka, když do něj hodíš klíče

Budu se znova procházet ve starých teniskách
a krok za krokem ti popisovat cestu
budu se tě ptát na všechny tvoje zakopané skříňky a
doufat, že mi alespoň o dvou třech z nich řekneš

Budu říkat věty, co nic neznamenají
a naslouchat tichu, ve kterém dýchá vesmír
budu ti hledat ve vlasech spadlé hvězdy
a na dlaň psát všechno, co se ti stydím říct

Budu se s tebou učit na kytaru
a taky smát a tančit a nešlapat na černé čtverce
a pak budu sama rýsovat bosýma nohama valčík

ale nevadí mi to, protože
pořád slyším
tvůj úsměv z telefonu.

Publikoval(a): Poutníček, 1.2.2016