Anotace: Něco co jsem sesmolil 18.10.2010

Kapky deště smáčí již mokrou zem
a já jsem díky nim náhle osvobozen.
Déšť mě uklidní,už necítím strach
a voda všechno zlé promění v prach.

Kapky vody na mě padají
a beze slov mě tím žádají,
abych zase šťastný byl,
abych život naplno žil.
Dodávají mi sílu,zbystřují mou mysl,
ujišťují mě,že život má smysl.

Ikdyž se to nezdá,déšť věc silná je,
někoho posílí a někoho zraňuje,
někdy pomáhá,ale i zrazuje.
Déšť je vlastně jen voda,
někdo myslí,že je jí škoda,
ale někteří z nás možná ví,
že ve vodě je tajemství.

Voda je totiž jako zázrak,
někoho oslepí,někomu dá zrak.
Lidé jí k životu potřebují,
bez ní totiž umírají.

Bez vody zemře každý člověk
a bolest se nedá vyjádřit v jednom slově,
proto lidé dost často slzy roní,
zvláště když na kostele zvony zvoní.
Oznamují,že opustil nás někdo další
a je jedno jestli mladý nebo starší.
V tu chvíli totiž všichni roní slzy,
pro toho kdo odešel tak strašně brzy.

Když všude kolem kapky deště padají,
tak se lidé pod deštníky schovávají.
Já však za každý déšť jsem rád,
je to totiž můj nejlepší kamarád.
Nikdo z nás si neuvědomuje,
jak moc déšť potřebuje.
Déšť,ikdyž to jenom voda je,
je důležitý,díky němu žijeme.

Publikoval(a): Básník Kafka, 18.10.2010