Anotace: Kdo odolá kráse ďábla.....

Předmluva:
Faust se upsal. Já snad na okamžik, zaváhal bych taky,
když ďábla krása, upře na mne svoje zraky.
Leč duši svoji raději mám....taky.


Buď zdráv Fauste,
kdo jsi, špatně vidím,
jsem stár,
snad mne šálí zrak.
Siluetu krásy vidím,
ale cítím také ďábla,
sirný pach.

Ach Fauste, Fauste,
nedej na ty staré,
okoralé smysli.
Na své touhy tajné,
rozpomeň se v mysli.

Mládí, krása,
víno, ženy, zpěv.
Touhy temné,
co ti v těle zpění krev.

Vidíš jak jsem krásná,
plné boky, těžké vnady.
Však v zrcadle tvém,
pohled odráží jen starce,
jež život celý promarnil,
posedáním tady.

Chceš mít mládí, krásu,
salónů být mužný lev.
Jen podepiš se krví,
ať krbem odletí,
ten starý zjev.

Publikoval(a): Taren, 2.2.2016