Anotace: Samota je zlá...

Jsem ztracená sama ve světě,
stále jen marně bloudím v temnotách,
samota je v každém slově, v každé větě,
proč je kolem mě taková prázdnota?
Proč je to tak v mém osudu psáno?
Má mysl se jen na to soustředí.
Proč radost, láska, štěstí mi není přáno,
dostanu někdy své odpovědi?
Kde mám hledat, kde je najít?
No, tak, osude, ukonči mé trápení
a přestaň přede mnou vše tajit,
dej mi alespoň malé znamení.
Malinký náznak, trošičku naděje,
ta sice umírá jako poslední,
ale né tehdy, kdy už se srdce nesměje
a všecičko na světě zevšední.
Mé srdíčko pláče nezměrnou bolestí,
ta bolest mě do krve rozdírá,
to už přeci není dobrou zvěstí
má duše odchází, pomalu umírá...

Publikoval(a): Samotářka1, 20.10.2010