Růst
Růst
Postavil stan na úkor všech nebes
co probodl vesmír
a dotkl se dna stropu -
nablýskaného stolu euforia
co se otáčí od té doby
co ještě neexistoval čas.
Zdráhal se odejít.
Zdráhal se vykročit
že prý se utopí
že uplave
že zhyne
v nastavené dlani bohyně moudrosti
a jejích pěti sester
V dlani co pálí a bodá
a je tak krutá a subtilní
přestože svou krásou zdrtila
povšechny dórské sloupy.
Že prý svět.
Že prý čas.
A že prý poznání.
V té dlani bylo bludiště
a v jeho středu keř
co hořel a, kutnou zahalen,
v něm na arabském koberci
meditoval Buddha...
Ale neznám nikoho
a neznáš ho ty
a nezná ho ani čas
protože ještě nebyl
kdo by snad našel odvahu
to spatřit.
Publikoval(a):
Poutníček, 14.2.2016