Lidé, co jsem viděla včera
Lidé, co jsem viděla včera
Včera jsem viděla pána
co trpěl samomluvou
ale byl chorý na duši
tak mluvil znakovou řečí
Včera jsem viděla ženu
jak usedá k oknu
jen aby z něj po cestě
byť jednou nepohlédla
Včera jsem viděla dítě
jak se ptá babičky na sanitku
a jestli v ní jede taky holčička
a co jí asi tak bolí
Včera jsem viděla člověka
jak jde sám lesní stezkou
a nikdy mi nikdo nepřipadal
tak natruc svobodný a šťastný
Včera jsem viděla pána
co normálně prosí u drogerie
jel se mnou v tramvaji
a třásl se pořád stejně
Včera jsem viděla ženu
v zamaštěném kabátě
co všechen svůj majetek
nesla v papírovém sáčku
Včera jsem viděla svého otce
po devatenácti letech
pořád stejně milovaného
a daleko
Včera jsem viděla svou matku
po devatenácti letech
pořád stejně milovanou
a nepochopenou
Včera jsem viděla svou sestru
po devatenácti letech
pořád i se strachem
i s láskou
Včera jsem viděla toho z milostných básní
své světlo z veršů a zápolení
co může být v říši Za zrcadlem a přesto
ho neustále cítím po svém boku
Včera jsem viděla Boha
jak sedí v prázdném kupé a
ačkoliv jsem proti němu tak nekonečně malá
mávl mi levačkou na pozdrav, když míjel.
Publikoval(a):
Poutníček, 15.2.2016