Anotace: O lásce, které stačí jediný dotek.

Modré oči smutek tají,
pravdu však jen ony znají.
Kdo se ukrývá pod maskou,
zůstane ukryto pod hláskou.

Němá je, nic neříká,
přesto tajemství ukrývá.
Stát vedle Tebe, nic nevědět,
nemít srdce, a přesto jeden dotek změní svět.

Srdce mé má ten, co již více není,
den za dnem, čekala jsem, zda-li se mi zjeví.
Nezjevil se, nezjeví, je mrtvý.
Ty jsi se stal něčím víc
než pouhým přítelem dní nevšedních.
Lhala bych, kdybych řekla,
že Tě znám, lhala bych stejně,
kdybych řekla, že mé srdce Tobě dám.
Jednou už jsem srdce svoje darovala,
anděl smrti vrátil mi jej zpět
já teď čekám, zda-li opět vykvete
jako první jarní bílý květ.

A přesto stačí když mou ruku vezmeš,
jak zvláštní je pak tenhle svět.
Někdy je lepší prostě nevědět.
Bojím se, takový je teď můj svět.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 16.2.2016