Anotace: tuto báseň jsem napsal v depresivním období

Zkoumám Tvé modré oči a propadám se
Že sem se zamiloval, nedivím se
Když se do nich potopím, jako do nejhlubších řek
Dokážu cítit to, co bych nikdy neřek
Chvíli plavu a najednou se vznáším
Pak zase padám anebo se točím
Moje tělo i můj svět, jsou v tvých očích
Nevidím a neslyším, nedýchám a mé srdce nebuší
Jsem utopen láskou, má duše štěstím brečí
Ale bojím se osudu, tak jako se bojí čert kříže
Mám zlé sny, vidím v nich černé mříže
Dělí nás od sebe, dělí naše životy
Už nevidím tebe, vidím jen hrdlo temnoty
Potom paprsek světla, a za ním opět Ty
Radostně natahuji ruce, v tom pohltí tě plameny
Ty křičíš, ale já tě neslyším
Chtěl bych ti pomoci, jenomže to neumím
Něco mě nutí, pozorovat, jak se na mě prosebně díváš
Nechápeš, že nemohu dělat nic, než sledovat jak dohoříváš
Poslední jiskřička vzlétla a popel přestal doutnat
Cítím, že umírám, vím to, přestávám doufat
Je konec, jen tma a láska zůstala
Smrt nás rozdělila, to ona mi tě vzala!

Publikoval(a): ROMIO, 20.10.2010