Anotace: . . .

Netřeba se bát
blahořečeného mračnotání nebes
Netřeba se bát
pradávných bubnů
zbarvených usměvavou hranou
v té poslední skutečné válce
kde ještě Láska přihlížela
z ukřižovaných rámů

Tluče se na okna
a na střechy psích boud
že bude Nový den
Nový rok, ve kterém vypálíme
všechny hnisající chrámy
a budeme konečně žít

Sleduji to z místa pro orchestr
tak tiše nesměle
tak tiše s pocitem
že do večera
odejde ponocný
protože už nebude, komu svítit.

Přemýšlím nad skráněmi nebes
a nad blátem v Berounce
a co by tomu asi řekl Seifert -

ale po zhasnutí
už jen poslouchám kroky těch
co stejně jako já
ztratili svá místa.

Publikoval(a): Poutníček, 21.2.2016