Anotace: Přiznání sobě samému, láska je cesta, ale někdy je protnuta křižovatkami.

Zrovna včera seděla jsem u okna
a čekala, kdo stane se mou múzou.
Hledala jsem odpovědi tam,
kde snaží se má mysl vládu v rukou mít.
Klíčem měl být zapomnělý sen,
jenž změnil půlnoc v bílý den.

Mohla bych si broukat melodii dlouhou,
co naplní nás bláznivou májovou touhou,
udělala bych to s ostychem
a zaměnila všednost s přepychem.
Pohled očí, ten mě nezradí,
vždycky mi to pěkně zavaří.

Když to napíšu, dám ti důkaz
když to nenapíšu, nestane se vůbec nic.
A proč to psát, když ty sám,
to už dávno a moc dobře znáš.
Věděl jsi to dokonce i dřív než-li já
to se ale jeden takhle večer má,
když pravdu od počátku zná.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 24.2.2016