Anotace: přemýšlí nad kovovým městem, v kovovém městě...

Uchrchlaný pingl mu podal cigáro,
On sotva poděkoval.
Vždyť už je devět ráno.
Už ani nekašlal,
radši se z okna podíval.
A celý město bylo tak kovový.

Den po Vánocích, nikde ani noha,
prázdný popelníky a na stole cukroví.
Někdo se o Vánocích narodí,
někdo se znovu narodí, nebo ovdoví
a nebo se fláká na místě,
kde nikoho nesere, že pliveš na zem.

A ve chvíli, kdy si to uvědomil,
už stál před oknem a viděl sám sebe,
jak přemýšlí nad kovovým městem, v kovovém městě.

Hledat práci v tomto stavu nemá cenu.
Mohl by se ale živit rozbíjením vztahů.
Třeba by si časem mohl najít i ženu,
kdyby se zbavil lihu a dluhů.

Před problitým polednem
nakrmil kachny.
Nejdřív chlebem, a pak zvratky.
A připadal si jako oběť.
A měl spoustu futuristických myšlenek.
Ty myšlenky měl před zvracením,
ten pocit oběti až po.

A pak mu bylo hodně dlouho nanic.
Vlastně byl spíš v komatu, zhruba čtyři roky.
Tak mu to připadalo.
Ve skutečnosti byl jen dvě hodiny v hajzlu.

Dlouho neslyšel ráno kokrhat kohouta.
Nespal, ještě nebyl doma.
Navíc žil ve městě.
Pořád zažíval to samé koma.
A řval, ať ho někdo podporuje,
ať někdo zaťuká na jeho dveře.

Vyčerpaný, našel na zemi žebřík.
Dlouhý žebřík, žebřík tak dlouhý,
že nebylo vidět kam vede.
Pohodlně se po něm lezlo.
Ručkoval, ručkoval, ručkoval,
ručkoval tak dlouho,
dokud ho nedohnal.

Publikoval(a): 23, 25.2.2016