Anotace: ...a tak zase na chvíli, obleču zdejší košili...

.
.
.
Někdy mi přijde
že dokážeš usušit všechny mé nevyřčené slzy
a tvůj hlas
vnímám jako noty v pastelových barvách



A potom se to otočí
tak náhle
bez váhání



Večerní róba vydá zoufalý výkřik
a po nocích sbírám z chodníků
utrhané květy



Pak zvadle a bez tápání
začínám chápat
že dotykový display
nezahřeje
.
.
.

Publikoval(a): Robin Marnoli, 27.2.2016