Anotace: U sklenky vína, přes propast času, stvořili Gogol a Francesco

Žena toť zkáza ta nebo jiná
lépe je utonout v poháru vína
přisedni ke stolu bratře můj v boji
verše a víno ať láskybol zhojí

Již zasedl jsem brachu v boji
veršem tím básník slova zbrojí
i vínem, zpěvem, kráskou lepou
přestává býti láska slepou.

Jen dolej vína a se mnou pij
svou žízeň na dno sklenky vryj
ať réva do žil rozkoš vlévá
jak milenka jenž slastí sténá
tak číši zvedni bratře můj
já připíjím na život tvůj.

Nuž tedy pijme noc je dlouhá
ať utone v nás lásky touha
ať v boji co nás zítra čeká
nepřítel silný se nás leká
svou číši zvedám bratře můj
a připíjím na život tvůj

Publikoval(a): Petrarca, 29.2.2016