Anotace: . . .

U prázdné polní cesty
už zůstal jenom sníh.

A ona, celá sama
a celá v strohé pěsti
čekala na havrana.

Přelétly všechny vrány.
Přelétl babí smích.
A les uzavřel brány
a kraj potemněl
a ztich

a ona, celá sama
a celá v strohé pěsti
a celá tu a nikde
a celá mor a štěstí

a ona, sama vrána
se zimobílým peřím
čekala na havrana.

A k uzamčeným dveřím
dolehl šepot trav
a hlas přítele, co není
a pláč obilných hlav

a večer byl všecek chladný
a vzduch mrazil prázdnotou
a jen osika tiše pěla
žal-notu za notou...

Už nikde nikdo nebyl
v zapadané stráni
kdo rozehřál by smíchem
to hvězdné plápolání.

A ona, celá sama
a celá v strohé pěsti
a celá tu a nikde
a celá mor a štěstí

a ona, celá ze tmy
a sama žal a tíseň
a celá odkud nikam
a sama tichá píseň

a ona, sama vrána
v tom zimobílém peří

čekala na havrana.

A bylo mrtvo v stráni
a povšechen svět spal

jen šepot krákorání
umlkl v dlaních skal.

Publikoval(a): Poutníček, 2.3.2016