Anotace: život je už tak dost smutný, pohřeb pro neboštíka nebude jiný.......

Stát tady, usmívat se,
usmívat se jen pro vás.
Ach......jak je neskutečná,
tahle krása krás.........
Jaké to je umění,
sledovat druhé, když nevědí.

Být matkou, která nemá dítě.
Pocítit tuhle bolest, jaké to je, víte ?
Být ženou, která hraje děvče,
zpívat si píseň, zabij mě svou nenávistí,
zabij mě ! Zabij sladce a něžně.
Stát tady a usmívat se........

Mohla bych do noci psát,
a s láskou druhým lhát.
Nic nevíte, trpíte.......tak si trpte !
Úsměv, prosím ! No tak se smějte !
Noční varieté sbírá po ulicích opilce,
takové publikum, co víc si přát, ve své poslední chvilce.

Můj rým, není pro tebe dost dobrý ?
A co ? ! Co má být ? Já chci snít
a ne se pořád v hnilobě dokonalosti mýt !
Nemluv mi o lásce, nemluv !
Stejně nikdy nic nepochopíš......
ty ne, ty nikdy, na hrob mi polož bílé kvítí...........

Nejsem depresivní, usmívám se přeci,
tak proč každý verš druzí řeší.......
Cožpak každé slovo má význam ?
Třeba si jen v pomatení mysli něco hvízdám ?
Je to přeci vystoupení !
A každý patří mezi herce, ale i diváky.

Zkontroluj si svou vstupenku.......
Drahoušku, i tvůj život se krátí.........
Ale věř, oni tě budou milovat,
to je přeci tvé největší přání.
Všechno bude k mání, celý svět,
život je prostě jako med.........

Život je sladký, dáš si, chceš víc,
kradeš naději a inspiraci, nemáš nic,.
Pohltí tě závist, ztrácíš talent,
jsi sám a opuštěný, nikdo tě nemiluje,
slavík už ti ráno nezapěje
a slova, co jsi psal, už ti někdo jiný vzal.

Myslíš, že ti půjdou v průvodu za rakví ?
Nenech se vysmát.......................
vždycky jde jen o to posmrtné žraní....
Tohle ale není pokrytectví.....
jíst se přeci musí,
to ví dávno každý.............

Prosím, můžete mi dát ty řízky dva ?
Pro mě bez masa a bez lepku, děkuji !
Ano, výborně, vzduch vám tedy stačí !

No a než ohlédneš, tak už i nad tou rakví tančí.............

Publikoval(a): Claire Tinkova, 7.3.2016