Anotace: . . .

Až pojedu domů
vystoupím jako poslední
a večer bude modrošerý
a kolem nebude nic
snad kromě chorálu ticha
a nekonečného mlčení
lesní trávy.

Až pojedu domů
půjde se mnou můj stín
a já ho uvážu na strom
a dál půjdu bez něj
to abych nevyděsila
tmu, co bude uvnitř domu
až vytáhnu klíče.

Až pojedu domů
svět se postupně vyprázdní
a budu to jen já ve vlastních dlaních
i rána budou tichá
jako hovor na kostelních schodech
a večery budou bouřlivě němé
a noci budou z písní samoty
a uklidněného dechu.

Až pojedu domů
zůstanu sama v kupé
a budu sledovat, jak pomalu řídnou domy
až pojedu domů
otočím se zády ke všemu
a náhradní klíče hodím do příkopu
až pojedu domů

budu si tiše broukat Janotu
do rytmu svých bot
na neprošlapané cestě.

Publikoval(a): Poutníček, 7.3.2016