Anotace: posmrtné fantazírování za života

Když tma se vytrácí
a ranní úsvit přichází,
andělé zpívají o zázraku,
za doprovodu violy a přízraku.

Usmívám se a přeci pláču,
sním o životě, který začnu,
sním o barevné duze večerní oblohy,
co je psaná podle mé vysněné předlohy.

Hvězdy září i když se slunce směje,
měsíc se nezlobí a pro radost jim pěje.
Já, nežila bych jinak, to vím stejně,
milovala bych podzim..... proč ? To je zřejmé !

Jsou dvě hodiny ráno,
více času mi nebylo přáno.
Lehnu si do trávy, je zelená,
je mi teplo, ale přesto jsem studená.

Mraky na obloze mají tvář !
Ty jsi to věděl ! Nebyl jsi lhář.......
Ale i tak si odešel na věčnost,
skutečně snílci odchází dřív pro křehkost ?

Proč jsem se já ještě vrátila ?
Abych s tebou nebyla ?
To je zvláštní, ty jsi tak divný,
já vím, ty už jsi dávno mrtvý.

Být mrtvý minutu je dlouhé,
ale být mrtvý pořád......to je nudné.
Kdybych byla mrtvá minuty dvě,
asi bych už nechtěla zpět.
Znám se, jsem líná,
znáš mě taky, tak to hlídáš.

Tady je něco strašně špatně !

Publikoval(a): Claire Tinkova, 10.3.2016