Anotace: stojí za to někdy čekat...

L á s k o...

utíkáš nám mezi prsty
stojíme nad propastí
bolí nás kosti hrudní
srdce ještě tepe

nahoře výhled krásný
drží nás křehké pouto
jsme pomačkaní papíroví draci
čekající na odstřel

počítám kroky beznaděje
nechávám vyjeté koleje
zrezivět

přesto doufám
čas se zastaví
a vyroste barevný most...

Publikoval(a): Danger, 10.3.2016