Anotace: Bloudím...

Řekni, že mě miluješ.
Řekni, že pro mou lásku zemřeš.
Utíkáš labyrintem, utíkáš nocí.
Hořkou, plnou bezmoci.

A na konci tunelu už světlo nevidíš.
Jen černý stín a dál už nic.

Jsi studená jako led,
bleďoučká a odříznutá.
Cítíš strach a ten trpký svět.
Svět, co opouštíš na lodi plné tajemství,
do noci plné smutku a šílenství.

Vrať se mi…
Prosím, vrať se mi a napravíme naše životy.
A když ne životy, tak vrátíme naše sny
a když nevrátíme naše sny, tak alespoň ty šťastné dny.
Dny, které láskou naplnili naše životy.
Mé touhy, můj kousek nebe,
který si z oblohy snesla pro mne.

Neztrácej se, už prosím ne.
Probuď se a otevři svá očka
a to první co uvidíš budu já,
s kyticí sladkých růží, požehnanou nadějí boží.

Publikoval(a): Matěj Vaněk, 11.3.2016