Anotace: pochopím, když nepochopíte...

Nad světem se sevřelo
nové mračno temnoty
lidé zaslepeni
představou bezpečí
v hlavě jim běží
ozubená kolečka
a gramofon se zasekl
na slově mír
mír mír mír
a lidé neslyší
kanonádu ani křik
nové války
jen jejich podvědomí
cítí napětí
a gramofon dál
vede si svou
snaží se přehlušit
ty nepříjemné výkřiky
to skučení bolesti
protože kdo by chtěl
nový boj
když je na světě
tak krásně
když jsou kolem úsměvy
grimasy štěstí
šklebící se
muška zlatá
s křídly těžké ironie.

Můžeme zavřít oči
zacpat si uši
abychom neslyšeli
a ani neviděli
aby deska zůstala
trčet v prostoru
slova mír
který je tak úzký
tak chatrný
a je plný plynu
a strachu
ze škrtnutí zápalky.

Nechceme slyšet nic o bolesti
která se usadila
vedle nás
a naše oči chcou
hltat jen představy
ideální krásy
ta představa
nám diktuje život
jací máme být
kým se máme stát
a budeme šťastní
uskutečníme sen
který je přece
z naší hlavy
který jsme si přece
sami vysnili
necháme si vyoperovat
přebytečné orgány
vždyť na co jsou plíce
když kyslík do krve
můžou vhánět hadičky
na co je srdce
strojek je praktičtější
nemůže dostat
rakovinu citů a emocí
na co je mozek
když je nám jasně dané
čeho chceme dosáhnout.

A naše podvědomí
cítí ty záchvěvy
ideální krása se
hlásí ke slovu
a když je nespokojená
nechá tě zvracet
ty tvoje emoce
tu tvoji hnusnou
nechutnou přirozenost
do záchodu
zhmotní se vedle tebe
udává ti tempo
života i smrti
říká ti co je potřeba
co potřebuješ ty
a až v sobě nemáš
ani špetku minulosti
ani špetku čehokoliv
protože ti bylo
jasně zakázáno
před dokončením proměny
stýkat se s ostatními
šeptá ti do ucha
je to pro tvé dobro
já vím
co je pro tebe nejlepší
smaže všechny ostatní myšlenky
a nemáš nic
a ona to vidí
a pak odejde.

Gramofon se zasekl
na slově mír
mír mír mír
a my se divíme
vždyť se přece nebojovalo
a ani si nevšimneme
že oči máme zalepené
a konečky prstů umazané
od ušního mazu.

Publikoval(a): GabrielleT., 13.3.2016