Básničky, Poezie, Verše

v

Králem na tisíc let, část první

Králem na tisíc let, část první

ievenn Básně » Sci-fi, fantasy

Anotace: O svrženém králi, ochotném pro pomstu udělat cokoli.

Na konci světa, za sedmero moři,
tam, kde se skály až k nebesům tyčí,
dlí král na kamenném trůnu
v komnatě uzamčené sedmi klíči.

Stín a tma mu společníky jsou
neb nikoho jiného zde není,
a za strašlivého hřmění
s ním divá bouře rozpráví.

Pohroužen v temno
jež mysl mu obestírá
a srdce jak okovy svírá
jak okovy ze žhavé oceli,

předlouhé věky
plán odplaty spřádá
neb vzpomínky krásné
již z mysli mu zmizely.

Býval kdys vládcem
velkým a mocným
krutost však též
mu nebyla cizí

chamtivost brzy
srdce mu posedla
blaho lidu směnil
za zlato ryzí.

Bez stopy lítosti
ukrutně vládl
neznaje však
hranic svých sil,

jednoho dne
jeho lid se mu vzepřel,
a tak svržen, vyhnán
a zapomenut byl.

Hleď, řekli mu,
tu je tvůj trůn,
tak jako srdce tvé
temný a chladný

Hleď, tu je tvůj společník
stín černočerný,
tak jako rozum tvůj
tichý a zrádný.

Zde bude ode dnes
tvůj dům a tvůj hrad,
neb za vlády své
nic než bídu nedal jsi nám znát.

Tu budeš ode dnes
vládnout již navěky,
neb tam, kdes vlád doposud,
již nechceme se tě bát.

A tak ho uvrhli
do paláce z kamene
na trůn z kamene
a spravedlnosti tak učinili zadosti.

Prastará křivda
jež těžko se snáší
tak úspěšně zháší
světélko lidskosti.

Postava krále
na trůnu dlící
zmožena černou tmou
ve své věznici
do níž byl před věky
násilně uvržen
aby již nikdy víc
co svět bude stát

nespatřil přicházet nový den.

Aby mu odepřen
byl pohled na slunce
na nebe, lunu a klenbu hvězd

aby se nemohl
tak jako před věky
mámením klenotů
nechat svést.

Koruna ze zlata
démanty zdobená
nic již neznamená
neb králem už není.

Objetí chladu, tmy
ho ke vzteku přivádí
a bouře s ním rozpráví
za strašného hřmění.
Publikoval(a): ievenn, 14.3.2016
Přečteno (221x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 28.5.2020 22:53
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti