Anotace: ...

Sem tam se ocitám
v krajině stesků,
na místě, které se
v duši mé nachází.
Je temné, ponuré
jako den bez rozbřesku.
Vyhlížím útěchu.
Je celá od sazí.

Jediná myšlenka
a hned se objeví
můj anděl strážce.
S šibalským úsměvem
a spoustou nadějí
v příruční tašce.
***
Než jsem ho vpustila
do svého života,
duši mou věznila
odolná stěna.
Dlouho mě dělila
od štěstí, od světa,
ve kterém nelze být
opuštěná.

Publikoval(a): Kněžka, 19.3.2016