Anotace: . . .

Občas bych chtěla odložit svojí hlavu
prostě jí sundat, jako se sundá kabát
a jen jít bez ní, a

dívat se na svět bez očí
bez toho pomatenýho patosu
který si šněruju už od nějakých tří let.

Někdo v pátém patře má knihy na fakta
asi je píše po večerech
představuju si, že s cigaretou
a ztlumeným rádiem na štokrli
seschlá maceška na okně stáčí lístečky
a on ťuká do klávesnice zákony vesmíru
jako třeba, že

lidi mají potřebu devastovat to krásný
a proto malé děti trhají květiny
kočky jsou z chrámů a ví to o sobě
psi jsou odevšad a nestarají se o to
svět má nějakou univerzální pravdu, a
ková nás do ní pro naše dobro
nebo to tak alespoň vidí
tabák způsobuje rakovinu, ale
to i stres, slunce a telefon
všechno, čím jsme, nám pomalu žere život
ale kdybychom nebyli, nebyl by žádný, a
není to kurva paradox
není to paradox, že bez nás by nebylo lidstvo
a lidstvo se vraždí v zájmu
vyšší inteligence
dodržení principu
vlastní kosmický pravdy
dvou stovkám v peněžence
kapuce a sluchátka jsou ochranná bariéra
a metro požírá lidi a plive je ven smutný
a děsně prázdný
všichni jsme tak strašně smutně prázdný
a naplňujeme se

každý sám
u klávesnice
rakovinou.

Publikoval(a): Poutníček, 21.3.2016