Anotace: Vzpomínka na mé mládí a neblaze proslulou dobu kolektivního hospodaření v českém zemědělství. Tehdy místní kolchoznice chodívaly do polí kolem našeho domu.

Houpavým krokem kolem jdou
ženy ze státních statků,
dupot a hlahol je jejich ozvěnou,
jdou ještě tmou a beze zmatku.

S ranním rozbřeskem rosou jdou
směsice holínek, zástěr a pestrých šátků,
jindy se v přívěsu s traktorem kolébou
k obzoru bezmezných řádků.

Houpavým krokem zvolna jdou
do polí cestou necestou
až tam, kde srnčí beká v lese
a skřivánčí zpěv se novým jarem nese,

až tam, kde poroste nový brambor, chleba,
kde všechny svůj úkol a poslání dobře znají
a přiloží ruce k dílu všude, kde je třeba.
Spolu ty velké širé rodné lány obdělají.

Publikoval(a): podnebný, 23.3.2016