Anotace: prosím vás berte tohle s nadsázkou :) konec konců je to jen "báseň" ;)

Probouzím se sláb a zmožen,
snad Démon sám do mne byl vložen.
Další večer, kdy vyhrálo pití.
Další ráno, kdy je mi na blití.

Z postele mne vyhnala žízeň.
Studená voda si získala mnou přízeň.
Sklenici jsem nechal ladem ležet,
když na záchod musel jsem ihned běžet.

S rychlým pohledem do zrcadla
převeliká hanba na mne padla.
Zahalen pouze v rouše Adamově,
pobíhám tu po cizím domově.

Oči zkrvavěly jak spatřily světlo světa,
když v tom mi za zády zazní tato věta:
"Můj drahý, něco Vás snad souží?
Protože dnes po Vás mé tělo velmi touží."

Pohled můj slabý padl na stvoření,
které je pro mé oči skutečné trápení.
Vzpomínky z večera se najednou vracejí,
postavičky v mé hlavě jen a jen zvracejí.

Pak zjeví se žena větší než medvěd,
Já v sobě pár panáků... Asi devět.
V tom jak si žena vede mne přisedla,
celá lavice se značně nadzvedla.

Scéna jak z filmu proběhla v mžiku,
o pár chvil později k ní beru za kliku.
Ústa si zakrývám. Dávím se v tichu.
Padám na kolena při smutném smíchu.

Utíkám pryč, tak jak mne Pán Bůh stvořil.
Co už... Vždyť z jednoho naháče se svět ještě nezbořil.

Publikoval(a): Hakuna, 24.3.2016