Anotace: Výpravná báseň o tom, jak jsem došel k absurdnu.

Devět kroků k moudrosti
desátý je šílenství
nemohu si vzpomenouti
kolik už jich mám.

První je vždy nevědomý
druhý ten se lehce dělá
další dva jsou opar pouhý
však došel jsem i dál.

Třetí, čtvrtý - roky mizí
při pátem se podivím
fotky z mládí jsou mi cizí
svůj obličej již nepoznám.

Šest a sedm - kráčím s klidem
ulice jsou vybledlé
člověk nesrovnatelný je s videm
a ideál je dávno pryč.

Skepse - gnóze, osmým krokem
protkána je nicota
pak objektivno je mým sokem
krok devátý se nekoná.

Publikoval(a): Averzus, 25.3.2016