Anotace: ...

Nadzvedl jsi víčko mého zapomnění
my oba jsme tichou říčkou,
zašmodrchanou u pramene

a zatímco rozplétáš mou bolest
já si potají beru něžnosti
z mačkaného košíku.

Už nemusím se bát
modravé verše potřebují čas
proto daroval jsi mi mladý strom

jak vysoko asi poroste
modravý stromek
nad tichou říčkou…

Publikoval(a): Lugilla, 29.3.2016