Anotace: . . .

Chci jít
a v chladném vlhkém dvoře
někdo právě věší jaro na prádelní šňůru
a otevírá další plechovku mlhy
a natírá s ní zdi

Taška na rameni je jako kotva
ke všemu tomu, čím se definuji
a od čeho tak často utíkám
víš
ta kláda přes potok
tam pořád ještě je
a voní tak zvláštně svobodou
a voní tak zvláštně po tichu
až by se člověk zalkl
do něma...

Mluvila jsem
a teď už se mi nechce
ta spousta lidí mi nějak vzala dech
asi je tu pro nás všechny málo vzduchu, myslím
že se ze mě stala myš
a Bůh je možná desetileté dítě

Mluvila jsem
a teď už mi došla slova
hojím se
když se dívám na svět bez brýlí

a ta neurčitost
je určitá rozkoš v bolesti
když cítím rozkvétat vrby.

Publikoval(a): Poutníček, 30.3.2016