Anotace: ...

Až se mi hodiny přesypou v hlavě
všechna má chmurná zátiší
znovu se stanou hromádkou nepořádku
a znovu pozbudou života
v němých paletkách.

Ještě dnes nepřestávám věřit
že ti ruce oprašuji od stínů
v téměř neznatelných záchvěvech
v interludiích pochybných rán
prsty zrazují od vášní.

Všechna jarní zákoutí
drží mě od svých zahrad
snad proto jsem vděčná
když kvítek dolétne
za hustě proplétanou mříž.

Až se mi hodiny přesypou v hlavě
budu už dávno vědět
že ráno je ráno a večer je ráno
že závěsy spolkne noční sen
a znovu nabudu života

v různobarevných paletách.

Publikoval(a): Lugilla, 1.4.2016