Propast
Propast
Pro mě už není místo v černém světě
Nemám sílu žít na zničené planetě
Každý musí životem nést svůj kříž
Ale mé vyčerpání je stále blíž
Proč tak mám skončit
Ptám se sám sebe
Není pomoci?
Hledím na nebe
Pokaždé když přijde nové jitro
Víc a víc cítím jak se trápí mé nitro
Přátelství to všichni jenom hrají
Koho mohou pomluví nenávist tají
Kam jsem to došel
Ptám se sám sebe
Je to osud můj?
Hledím na nebe
Mé tělo studený pod smáčí
Jen jediný kroč stačí a
Padám
Padám
Padám!
Po dlouhá léta jen čelím mučení
Tak dost! Vždyť smrt bude mé vysvobození
Od zvědavých a falešných očí
Od světa který záhubou svou skončí
Má to cenu žít
Ptám se sám sebe
Je lepší zemřít?
Hledím na nebe
Mé tělo studený pod smáčí
Jen jediný kroč stačí a
Padám
Padám
Padám!
V jejich očích já budu zbabělec
Ale já se těším na rychlý konec
Ať si smysl života hledají
Já už tu nechci být nemám naději
Není otázek
Záhrobí vidím
Nechci již zpět?
Jen dolů hledím
Mé tělo studený pod smáčí
Jen jediný kroč stačí a
Padám
Padám
Padám!
Tam kde klid hledám
Publikoval(a):
Hugozhor, 29.10.2010