Anotace: Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle.

Seděl a poslouchal šplouchání vln
přemýšlel o velikých dálkách,
před sebou viděl krajinu krásnou
skoro jak v omalovánkách.
Samá údolí, les a stráň
všude spadané lístí,
jediné co mu stále chybí
je ta trocha štěstí.

Na cestě není nikdy sám
stále je někdo s ním,
kytara, papír a starý kámoš Jim
ten způsobovač neštěstí.

Nebyl mužem pro jednu dívku
zato mužem pro spoustu žen,
pořád obklopen jimy
přesto však - opuštěn.

Na svět se díval dnem prázné láhve
jak on jen nenáviděl svět,
svou bolest převtěloval do vět
vznikal jeden černý květ.

Ten lety sílil, rostl a zrál
až přišel jednou čas sklízet,
jenom On, prázná ulice
a chlap,
co se nenechal dvakrát pobízet.

Cákance tmavé krve
barví zašedlé stěny,
nemusí být doktor,
aby poznal že nepomohou stehy.

Před očima se mu nepromítl celý život.
Viděl jen rukojeť nože,
kterou ho ten hajzl probod.

Publikoval(a): Jax, 12.4.2016