Anotace: :-)

Sluníčko mi do zad příjemně hřeje,
nikdo vedle nesedí, co se to děje.

Ucpávky jsem sundal a vnímám tu zář,
občas si říkám: „Co asi děláš“.

Tam na tom místě uprostřed parku,
nedal bych dokupy tenkráte ani čárku.

Vzpomínám na to jak hlavy se nám točí,
je to od polibků, z pohledu do očí?

Držet Tě za ruku zase bych si přál,
byla Ti zima tak jsem Tě hřál.

Procházka parkem, ptala jsi se na věci,
na co se koukám, co chci si obléci.

Jaké Ti přívěšek nosí štěstí,
náušnice líbí se, že jsme se sešli.

Kde jsou ty doby, je možné, že zase budou?
Teď blíží se déšť s barevnou duhou.

Ve hře vždy prohraji, mám štěstí v lásce.
Však celý můj život je, "reportáž psaná na oprátce".

Za mými zády na vyhlídce lidé sedí,
radostně klábosí, na tu krásu hledí.

Nepíši na papír, klepám na tabletu,
lidé co prochází s úsměvem pletu.

Nečtu z něj knihy, to je již jasné,
jsem rád, že líbí se mé ubohé básně.

Publikoval(a): Apu, 15.4.2016