Anotace: Prostě báseň o tom že vždy někoho najdete a zase stratíte...

Mé srdce je samý šrám,
komu dalšímu zas věřit bezedně mám.

Vždy mi lásko říkává,
polibky mi vrací,
ale bezduché
a to mi ke spokojenosti nestačí.

Jsem Hloupá?
Ano..

Vždy se na špatné nachytám,
pak polibek jako důkaz své lásky dám.
O pár dní později ho s jinou v náručí nachytám..

Říkám si to jen kamarádka je,
ale pak si všimnu,
Jako led v létě jako led u ní taje..
Láskyplný úsměv na jeho tváři,
oči mu u ní prostě jen radostí září.

To jest určitě nějaký oční klam..
Není to jen já si naději uchovávám..

Vítr odvál listy-přivál sem sních.

Vše Plyne dál,
já pomalu na to zapomínám.
Když zapomenu s jiným zas,
Pak si říkám to už ten pravý jest,
už nastal v lásce můj čas...

Nikdy to nebude!..

Říká se že chybami se člověk učí ale,
mne ty mé samé chyby mučí..

Nikdy to nebude,
nikdy to nebude naposled!..

A já? Jsem zase hloupá......

Publikoval(a): Last, 2.11.2010