Anotace: Mozkový průjem

Vzpomeň na mě jak já na tě, byla jsi pro mě celičký svět. Slunce však zakryl temnoty mrak a už nebude nikdy žádné pak.

Však věř moje lištičko že pro tebe vždy i do pekla malý princ je ochoten jít. Hádovým chrámem přez řeku Styx, na konci cesty světlo tys.

Ty Euridyka vodní víla já Orfeem bych býti chtěl, Diův hrom by nad námi tiše zněl.

Ale jak Prométheus ke skále přikován jsem, bez tebe umírám každičký den. Není zde Hérakla co rozbil by pout a mojím světem dokázal hnout.

Dvě ryby které rozdělil proud, nemohou nadále pospolu plout.

Publikoval(a): Sidx, 17.4.2016