Anotace: o tom, jak člověk odešel, duše odešla, ale tělo zatím zůstává a nakonec musí odejít i to tělo..........

Všechno je naprosto dokonalé´,
nic není stejné, naděje se vytrácí,
zbavuju se pravidel,
umím říkat ne, naučila jsem se asi vše.
Je čas se posunout dál,
nač si lhát, i kdyby si to někdo uvnitř přál.

Emoce jsou propast, černá díra,
mrcha, co mé srdce svírá.
Děvka jedna proradná !
Že jsou tohle silná slova ?
Promiňte, ale já nemám duši z olova !
Nemám totiž duši vůbec !

Tančím v noci, když se setmí,
nevím proč, nehledám odpovědi.
Neutíkám, já jen odcházím,
a už se nikdy nevrátím.
Odcházím už dlouho,
teď však vážně musím odejít.

Pochopila jsem, kým musím být,
kým už vlastně jsem.
Jsem svým snem,
světlým jasným dnem,
jsem listopad, jsem vítr,
jsem pryč, ale byla jsem skutečná..............

Publikoval(a): Claire Tinkova, 18.4.2016