Anotace: přivykly luxusu....

Abych prodával rtuť po jarmarcích ve městě,
na to už jsem přespříliš sláb.
Pošetilé rybky přivykly luxusu,
měšťané slintají, odpadá jim tkáň.

Zahrávají si i hrají,
propůjčují si momentální kamarádství,
čerstvé jim nevoní.
Jako žížaly po dešti,
se za mnou sbíhají,
když tlačím káru a řinčím řetězy.

Pokud se jim podaří se rozdělit,
nesplynou s davem,
nemusím vidět,
jsou cítit masem.

Koulejí očima a mají výrazné rysy,
a valí se z nich dým z kvalitních cigaret.
Přenáší nemoci stejně jako krysy,
brzy přeplní lazaret.

Publikoval(a): 23, 19.4.2016