Anotace: ...

Nebude nikdy už slunečných dní, když ty tam a já tu sním o tom co bylo a nebude víc, tak jaký má smysl zkoušet dál žít?

Když černý mrak dál zakrývá svit a života rány maj ostrý břit, tvých hnědých očí pohled je pryč tak ze slov a veršů stává se kýč.

Když havraní háv ti vítr hladí tak zavidím mu a to mi vadí, bývali dny kdy dělal to já však v srdci mém zžíravý oheň dál plá snad zbytečně když zbývá jen pláč.

Líbat tvé skráně a do ucha pět před smrtí ještě tak na posled smět. Naivní srdce mé nechce však přiznat, co rozum dávno ví že svět plný liščat, žádná však není jako ta jedna co ukrádá spánku mě a budí ze sna.

Publikoval(a): Sidx, 19.4.2016