Před probuzením
Před probuzením
Sen noci svatojánské
a na orloji města otěže
se snaží umlčet i ten poslední kus ticha
co zbyl mi v prázdné dlani.
Honím se za světly z mokřadů.
Honím se za lží v naději
že je možné žít přelud
a má skrovná radost chodí po kopcích
a vykrádá krtčí nory.
Jelení hlavou mi kyne luna
a vyklání se z ona svého
sedmipatrového činžáku
Hledám si ruce po kapsách
a zapálené cigarety ranních zbloudilých
mi osvítí cestu domů.
Publikoval(a):
Poutníček, 22.4.2016